Po roční odmlce se naše škola opět probojovala do velkého finále ČEZ street hokeje.
Jak jsme si vedli?

Ve čtvrtek 26. dubna 2012 se parta sedmáků a páťák Luki Toman sešli na havířovském vlakovém nádraží a společně s několika fanoušky se vydali do nedaleké Ostravy, aby se porvali o co nejlepší umístění ve velkém finále street hokeje. Jedné z největších republikových akcí svého druhu se každoročně účastní tisíce hráčů z Moravskoslezského a Olomouckého kraje a okresu Vsetín.

Po příjezdu k ČEZ aréně jsme se rozdělili na dva tábory. Hráči se šli odprezentovat a fanoušci ladili své nástroje před halou. Nutno podotknout, že naše parta fandů - čertů patřila k nejhlasitějším v hale a vyrovnala se svou hlasitostí i choreografií mnohem početnějším skupinám fanoušků z jiných škol. Dlouhý úvod a čekání na první zápas jsme si krátili fanděním, pilováním přihrávek i střelby. A už to bylo tady. První kolo nás svedlo dohromady se ZŠ Šilheřovice. Od prvních minut jsme dávali jasně najevo, že tohle bude dobrý zápas na rozehrání. Dařila se střelba, hra jeden na jednoho i hlídání protihráčů a skóre utěšeně narůstalo. Nakonec se zastavilo na výsledku 8:0 a my postoupili do druhého kola. Pan učitel Holesz snědl kus vítězného koláče a šlo se na dalšího soupeře. Tím byla ZŠ Vrchlického ze Šumperka. Ani tento zápas moc neprověřil naše kvality. Kluci a Natka Čtvrtková dali jasně najevo, že postup mezi 16 nejlepších si nenechají ujít a konečné skóre tomu dalo zapravdu – 5:0. To si už i reportér v hale všimnul, že nějaká ZŠ Na Nábřeží by letos mohla aspirovat na pozice nejvyšší a označil nás za černého koně turnaje. Vítězné rituály se neruší, ale opakují, takže rozbor utkání na schodech haly, klid před utkáním a vítězný koláč a třetí kolo bylo tady. V něm nás čekala ZŠ Trávníky ze Vsetína. V tomto utkání nám skvěle vyšel vstup do utkání. Střelou přes celé hřiště jsme otevřeli skóre a než se Vsetín stačil rozkoukat, přidali jsme další dvě branky. To bylo na snaživého soupeře moc a i přes drobnou úpravu výsledku jsme se z postupu radovali opět my – 3:1. Hlavně nezapomenout na koláč

Do čtvrtfinále se naší škole doposud podařilo nakouknout pouze dvakrát. Poprvé to bylo ještě s hokejkami a s panem učitelem Davidem Polákem v roce 2003. Podruhé v roce 2010 s týmem současných deváťáků. A my měli o motivaci postaráno – právě to „být lepší než Luki Bednář“ nás navnadilo do čtvrtfinálového boje se ZŠ Dobrá. A že to boj byl, o tom nepochybujte. Dobrá se ujala vedení a my jen s vypětím všech sil dotahovali mírnou ztrátu. 90 vteřin před koncem se to podařilo a za stavu 2:2 se šlo do nervydrásajících nájezdů. V nich nad střelci panovali oba brankáři, kteří čapali jeden míček za druhým. Až v šesté sérii se urodilo rozhodnutí. Honza Kašpar byl opět bezchybný a dal nám naději, kterou zužitkovala Natka Čtvrtková. Krásnou střelou nás poslala mezi čtyři nejlepší týmy turnaje. Radost a euforie ještě přebily narůstající únavu a my se těšili na semifinálového soupeře ze ZŠ sv. Zdislavy z Kopřivnice.

I v semifinále jsme tahali za kratší konec. Prohrávali jsme 0:2, 1:3, ale i nyní se nám podařilo nezměrnou vůlí vyrovnat a dotáhnout utkání do nájezdů. A i zde byl náš Honzík Kašpar k nepřekonání. Stejně jako jeho protějšek z Kopřivnice zavřeli své svatyně a dlouhých sedm nájezdů nepustili gól. Až osmá série rozhodla. Kopřivničtí neuspěli a náš Vojta Grabowski ano a finále bylo naše! To bylo slávy Hlavně naši fanoušci – čerti na tribunách se mohli pominout radostí a postupně přicházeli o namáhané hlasivky stejně, jako pan učitel přicházel o vítězný koláč, který už celý snědl. Ve finále nás čekal soupeř z nejtěžších – ZŠ E. Zátopka z Kopřivnice. Naneštěstí nám vůbec nevyšel úvod utkání. Kopřivnice šla rychle do vedení a přidala rychle další dvě branky. S vypětím všech sil se nám podařilo snížit na 2:3, ale to bylo z naší strany vše. Bylo vidět, že na všechny dolehla velká únava, jíž dokázali kopřivničtí dobrou kombinací využít a opět uskočili na rozdíl tří branek. Finále skončilo výsledkem 3:6 pro Kopřivnici, ale my si užívali krásného konce turnaje, ve kterém jsme žádnou ostudu neudělali. Naopak. Skvělým týmovým výkonem jsme se probili k nejlepšímu výsledku naší školy v kategorii do 7. třídy ve florbale. Navíc byla Natka Čtvrtková vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje a také se stala první dívkou, která se svým týmem postoupila až do finále. Teď už stačilo jen převzít ceny a pelášit do Havířova. Užít si ty krásné vzpomínky ze slunečného 26. dubna 2012.

Reprezentovali nás: Natka Čtvrtková, Vojta Grabowski, Honza Kašpar, Pavel Pavelek, Luki Toman a Ondra Baláž.

Mgr. Břetislav HOLESZ

Středa 18. dubna 2012 se navždy zapíše do kroniky naší školy zlatým písmem. Nikdy v novodobé historii žádný tým nedosáhl podobného sportovního úspěchu v barvách naší školičky. Kdo to dokázal? A jak se to stalo?

V ranních hodinách se na vlakové nádraží mezi studenty středních škol tu a tam trousily menší postavičky s florbalkami. Našly se a zamířily na krajskou eliminaci v turnaji O pohár ministra školství v Kopřivnici. Vyrazili jsme dřív, abychom si omrkli případné soupeře pro semifinále a taky si užili společné chvilky s týmem, který se Na Nábřeží za posledních pár let vytvořil. Cesta uplynula jako voda a už nás vítala kopřivnická hala Emila Zátopka. Tato sportovní legenda s nezměrnou buldočí vůlí jako by i našim holkám dala něco ze své zarputilosti a holky se do toho pořádně opřely. Vlastně ne hned. Věděli jsme, že první utkání s Opavou pro nás neřeší vůbec nic. Mohli jsme vyhrát, mohli jsme prohrát a stejně pro nás byl důležitější druhý zápas s Krnovem, který jsme museli vyhrát, abychom postoupili do semifinále. Proto jsme si s Opavou zahráli uvolněně. Nebránili jsme tolik a vyzkoušeli jsme si útočnou a otevřenou hru. Samozřejmě toho Opava dokázala využít a některými okénky v naší obraně prošla až před branku Péti Rucké a nejednou ji i překonala. Důležité však bylo, že i přes prohru 6:1 jsme se dobře naladili na další zápasy. A světe div se, nebyl tím dalším soupeřem Krnov, který nedorazil, ale hned semifinále a v něm vítězky skupiny A z Ostravy. S Ostravou jsme se již letos setkali na krajském kole O pohár Orionu a setkání to bylo nadmíru úspěšné, když jsme vyhráli 4:1. Holky z Ostravy chtěly, makaly, ale na úvodní smršť našich holek zkrátka nestačily. V 50. vteřině jsme vedli 1:0, a když na světelné tabuli svítily tři malé sudé, 2:46, vedli jsme už 3:0. Až do konce první poloviny jsme soupeřky válcovali a vylepšili skóre o další tři góly. I druhá půle byla pod naší kontrolou. Sice jsme už tak urputně nebránili, ani neútočili, ale zápas jsme dovedli k pohodové výhře 8:2. A co bylo hlavní, k největšímu úspěchu naší školy ve florbale – k postupu mezi 20 nejlepších škol v republice.

Radost všech byla obrovská a my si chtěli užít finálový zápas. V něm nás čekala stará známá Opava. Tentokrát jsme k utkání přistoupili úplně jinak. Zásadní pro vývoj celého utkání bylo ohlídat nejlepší hráčku Opavy Verču Kačovou. Tento nelehký úkol dostala Zuzka Šuranyiová a zhostila se jej na výbornou. Verča nedostala ani metr místa bez boje a jen těžko hledala své oblíbené střelecké pozice. Navíc jsme hned od počátku upustili od celoplošného napadání a soustředili se na bránění své poloviny hřiště. Pouze křídla měla za úkol "škádlit" rozehrávku soupeřek a narušovat přechod Opavy k naší brance. A vše se dařilo na výbornou. Opava se jen těžko prokousávala přes soustředěnou obranu. A těch několik prvních střel jistě zneškodnila Bája Římanová v brance. Utkání se po úvodních minutách začalo vyrovnávat a i naše holky několikrát zahrozily z rychlých protiútoků. Bohužel se prvního gólu dočkaly naše soupeřky. Z větší vzdálenosti od levého mantinelu vymetla hráčka Opavy pravý horní růžek naší branky a prohrávali jsme 1:0. Naštěstí zaúřadovala naše první lajna. Terka Šuranyiová vzala odpovědnost na sebe a vyrovnala stav utkání na 1:1. Bohužel těsně před koncem poločasu poprvé a naposledy v utkání zaúřadovala Verča Kačová z Opavy. Potáhla si míček z rohu a obstřelila Báju kolem její pravé nohy. I druhá polovina utkání se nesla v duchu naší pevné obrany a rychlých brejků. A z jednoho se nám podařilo vyrovnat. Denča Gawryšová získala míček za brankou Opavy, poslala krásnou přihrávku na velké brankoviště, kde si nabíhala opět Terka Šuranyiová a krásně zavěsila za záda opavské brankářky. Opava se však ještě jednou dostala na rozdíl jedné branky. Střela z větší vzdálenosti si našla přesné místo u levé tyčky Bářiny branky a Opava opět vedla – 3:2. V této chvíli jsme si dvě minuty před koncem vzali time a rozhodli se Opavu napadat. Holky do puntíku splnily pokyny a 80 vteřin před koncem se urodilo. Sära Žajdlíková zatáhla balónek k levému mantinelu, nahrála před branku, kde již číhala Natka Čtvrtková a poslala celé utkání do nervydrásajících nájezdů.

První nájezd bravurně vykryla Bája, když se položila pod hokejku protihráčky. To naše Natka Čtvrtková využila malého zaváhání golmanky Opavy a vymetla prázdné místo v její brance – 1:0. I druhá série nájezdů začala zákrokem Báji, když jí střela Wolfové orazítkovala masku. Zvýšení stavu skóre jsme se však nedočkali. Terka Šuranyiová se neprosadila a čekali jsme, co udělá Bája v souboji s Verčou Kačovou. Verča se pokusila o rychlou střelu do horní poloviny branky, ale opět se dráze latu postavila neohrožená Bája Římanová a rozhodla o našem vítězství. Velká radost i historický úspěch naší školy byl na světě Naše cesta však nekončí. 17. a 18. května 2012 nás čeká v Brně turnaj, ve kterém se pokusíme dostat mezi 10 nejlepších týmů v republice, tak nám všichni držte palce a myslete na nás. Budeme se snažit

Reprezentovaly nás: Sára Žajdlíková, Terka Šuranyiová, Zuzka Šuranyiová, Bára Římanová, Míša Joklová, Štěpka Váňová, Denča Gawryšová, Hanka Brůžková, Kika Kovačová, Zuzka Borbélyová, Kika Zifčáková, Peťa Rucká, Natka Čtvrtková a Kača Gáborová.

Mgr. Břetislav HOLESZ